Osobní příběh autora
Měl jsem a mám sny. Některé se mi splnily zčásti, některé úplně. Něco jsem zvládl, něco ne. Ale před lety, v listopadu 2011, se mi podařilo nasměrovat na nový život. Ze situace, kdy si nesete z ne vždy slunečného dětství také příhody s domácí šikanou a násilím, manželství připomíná bojiště, kde mávání bílou vlajkou je zbytečné, a netušíte kdo jste, a co opravdu chcete. Ani nevíte, čím se budete živit a jen nějaký vnitřní hlas v jednom více střízlivém odpoledni napoví, že čím se budeš živit, máš uvnitř. Jenže nevíte, jste bezradní, a okolí, na které jste spoléhal, do Vás kope jak může a šáhnete si i na život a jediní lidé, kteří Vás v rodině milují jsou děti. A po tom všem, vč. tehdy vžitých vzorců, o kterých ještě ani nevíte, hledáte cestu dál. K životu, pro nějž status normálnosti vypadá velmi jinak. Podaří se se dostat z dlouholeté alkoholové závislosti, rozloučit se s manželstvím, a přes všechny nemilé omyly a krachy v sobě objevit nadání, identitu, talenty, uchopit je a jít s nimi životem dál. Učit se, učit se být rád, a rozeznávat. Když přestanete být troskou, najednou začnete vyhrávat, a získáte za své fotografie uznání i ze světa. Přijdou nové pocity, když sdílení příběhu ocení školní publikum opravdovým potleskem a oslaví tak život. To jsou chvíle poznání, naplnění, takové užitečné chvilky, které drží víru, že jdete dobře, že žijete.
